Pavel Kormunda: Draci jsou moje srdeční záležitost

Online:	1
Celkem:	620147
Měsíc:	5437
Den:	254

16. 1. 2016

Hned na počátku roku poskytl webu Historie šumperského hokeje - www.historiehcs.estranky.cz rozhovor bývalý útočník Draků PAVEL KORMUNDA. Tento populární a věčně usměvavý hokejista odehrál v Šumperku 5 sezón a jako kapitán dovedl v roce 1999 Papírové Draky do 1. hokejové ligy.

Jaké byly tvoje hokejové začátky?

V šesti letech jsem šel na výběr do základny do Plzně a neuměl jsem vůbec bruslit, ale přesto mě vybrali. Jen jsem jezdil kolem mantinelu a držel jsem se ho.

Tvůj první hokejový úspěch si zažil už ve starších žácích, kdy ses stal mistrem Československa. Co si z této doby pamatuješ?

Tehdy to bylo na bázi krajských přeborů, který jsme vyhráli. Tenkrát tam hráli Sokolov, Rokycany, Klatovy, Mariánské Lázně, takže tam ta kvalita moc nebyla. Potom jsme hráli s vítězem jižních Čech, což byl Tábor, potom jsme porazili Opavu, tam jsme vyhráli mistra Česka a pak jsme jeli do Žiliny, kde jsme hráli s Bánskou Bystricí a tam jsme vyhráli ten titul mistra Československa.

Jaké byli tvé začátky v mužské kategorii?

Do mužského hokeje jsem nakoukl v Rokycanech, kde jsem nastupoval i v dorostu. Do Rokycan právě hodně chodili hráči z Plzně, kteří už v těch třiceti letech končili v extralize. Tam jsme hráli špičku druhé národní a pak jsem byl v Klatovech na vojně, kde jsem taky hrál druhou národní. Tenkrát byl ideální stav pro vojáka dělat sport na vojně, protože na sportování měl čas.

Po vojně si odešel do Sokolova, kde si nakoukl do 1. ligy.

To bylo krásných šest let života. Byla tam dobrá parta, i když ne tak jako potom tady v Šumperku.

Na to hned navážeme. V roce 1997 si přišel do Šumperka a jak jsi říkal, že tu byla dobrá parta, určitě jste si mezi spoluhráči dělali nějaké vtípky a naschvály. Máš nějakou takovou perličku?

Mám spoustu perliček, ale myslím že si to nechám pro sebe (smích).

Tak nějakou která se dá vzeřejnit?

Tak těch moc nebylo (smích).

V další sezóně si jako kapitán postoupil s Draky do 1. ligy. To byl asi tvůj hokejový vrchol, mám pravdu?

Pro mě by bylo lepší, kdyby jsme postoupili už ten první rok, co jsem byl tady, protože tu byla opravdu skvělá parta. Ten druhý rok tu sice přišli možná kvalitnější hráči, ale už nebyli tak do party. Samozřejmě ty oslavy a ten postup byl nádherný.

V další sezóně se už v Šumperku hrála první liga, která se zachraňovala na poslední chvíli.

Nebyla to ideální sezóna. Ten rozdíl mezi první a druhou národní byl obrovský. Kádr se nepodařilo dostatečně posílit a prostě se moc nečekalo, že ta sezóna může být až tak špatná.

Hned na začátku sezóny ještě přišli finanční problémy....

To je další věc. My jsme vlastně ani nevěděli co bude další den a to nám taky moc nepřidalo. Člověk nedostával výplatu a místo toho, aby přemýšlel nad hokejem, tak přemýšlel jestli má přestoupit jinam nebo si najít práci.

V další sezóně 2000/01 jsi začínal v Šumperku, ale po několika utkáních jsi musel odejít. Z jakých důvodů k tomu došlo?

Já když jsem se to dozvěděl, tak mě to dost překvapilo. Já jsem v těchto věcech trošku labilnější a když necítím důvěru, tak i moje výkony nejsou tak kvalitní. Potom jsem měl nabídku jít do Uničova, ale nějak jsme se nedohodli. Myslím, že to tehdy ztroskotalo na bydlení. Tak jsem odešel do Rokycan, kde jsem ty kluky znal. Navíc bylo zrovna mistrovství světa v hokejbale v Torontu a tam jsem se chtěl prosadit a v Rokycanech jsem tak byl blíž domovu a tomu hokejbalu jsem se mohl více věnovat.

Ty jsi v Rokycanech odehrál dvě sezóny. Potom se v Šumperku opět obnovil mužský hokej a ty ses trošku nečekaně vrátil do Šumperka.

Já jsem tu měl přítelkyni, takže to bylo snadné rozhodování.

Tehdy se krajský přebor podařilo vyhrát, ale smolně se vypadlo v druholigové kvalifikaci. Ty jsi byl ale tehdy dost překvapený, kolik tu chodí na krajský přebor lidí. Jak vypadali krajské přebory v západních Čechách?

Já jsem teď nedávno ještě hrával v nějakých nižších soutěžích a tam se příjdou podívat maximálně rodinní příslušníci, takže tam je na tribuně třeba jen 20 lidí. Navíc my v Šumperku jsme v přeboru trénovali každý den, ale tam to tak není. Chodili jsme jen jednou týdně, když to umožnila práce. Takže někteří chodili hrát vyloženě bez tréninku.

Po této sezóně už jsi ukončil hokejovou kariéru?

Úplně ne. Jen tady na té vyšší úrovni. Ještě jsem hrál okresní soutěž za Coyotes Plzeň. Byli jsme taková skupina kamarádů, se kterou jsme hráli hokejbal. Potom se nás už scházelo málo, tak jsme to ukončili.

Teď když si nakousl hokejbal, tak o tobě je známo, že si hokejbalový mistr světa, který se ti dokonce podařilo vybojovat v tvých rodných Litoměřicích.

To mi krásně vyšlo. Můj kamarád z vojny začal hrát hokejbal a když jsem se z ní vrátil já, tak mě kontaktoval, jestli bych to nechtěl zkusit. Tak jsem šel, celkem mi to šlo, dost mě to bavilo. Pak v roce 1996 přišla pozvánka do reprezentace na nějaké neoficiální mistrovství. Tam ještě třeba hráli Čaloun nebo Kaňkovský. Tam jsem skončili druzí. Za dva roky přišlo první oficiální mistrovství v Litoměřicích a tam už jsme to vyhráli.

Ty jsi těsně před mistrovstvím světa v roce 2009, které Češi vyhráli, ukončil reprezentační kariéru. Nemrzí tě to zpětně?

Samozřejmě, že mrzí. Předpokládal jsem, že si na tomto mistrovství ještě zahraji. Ale prostě k tomu došlo. Myslel jsem si, že se tam rozloučím se svou kariérou.

Místo toho sis ale vyzkoušel novou roli. Dělal jsi spolukomentátora pro Českou televizi. Jak na to vzpomínáš?

Byla to zajímavá zkušenost. Byl jsem hodně nervózní, kameramani s Tomášem Jílkem (komentátor ČT - pozn. red.) si ze mě dělali srandu, pořád se mi smáli. Ale po několika zápasech už to šlo.

Jaké máš zájmy a koníčky mimo hokej a hokejbal?

Hudba, samozřejmě festiválky, občas si dám pivo, které je prý zdravé, říkají (smích). A posilovna mě baví. Také filmy a knížky.

Nejoblíbenější spoluhráč?

Kuča. (Radek Kučera - pozn. red.)

Proč Kuča?

My jsme si sedli lidsky a to je pro to, aby sis s někým rozumněl v lajně strašně důležité. Rozumněli jsem si právě i na tom ledě a navíc on mě na tom ledě bránil. Já jsem byl totiž takovej drzej parchant a bylo dobrý, když jsem měl za sebou takovýho chlapa.

Nejoblíbenější soupeř?

Každý, kterému jsem dokázal dát branku.

Nejoblíbenější stadion?

Šumperský. Kvůli těm lidem. Ti lidi tady hokejem žili a já nikdy nic takového předtím ani potom nezažil. Já když se třeba teď podívám na návštěvnost třeba u Kadaně, tak ti kluci tam tohle nikdy nazažijí.

Největší sportovní zážitek?

Já mám dva. Jeden je postup se Šumperkem do první národní, to bylo něco úžasného. A letos jsem byl na mistrovství světa v ragby, což bylo taky něco nádherného.

Kam řadíš třeba titul mistra světa v hokejbale?

Tento úspěch je samozřejmě velký, ale já jsem ho ještě nějak nedocenil. Pro nás hokejisty to byla taková dětská hra. Hokejbal jsme dělali pro zábavu a ten titul neřadím tak vysoko jako postup se Šumperkem.

Nejoblíbenější trenér?

Standa Sventek. Trénoval mě v Rokycanech a v juniorech v Plzni. Dobrý, rovný chlap, měl neuvěřitelné příběhy, v životě něco dokázal a pro mě to byl trenér s přirozeným respektem.

Co děláš v současnosti?

V současnosti jsem OSVČ. Zavážím jídelny potravinami.

Vím, že jsi se byl podívat na utkání Draků s Benátkami a nedávno jsi byl i na srazu hokejistů ve Vikýřovicích. Jak moc sleduješ šumperský hokej?

Šumperský hokej sluduji obzvláště hodně. Draci jsou moje srdeční záležitost.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům tohoto rozhovoru?

Ať dále věří v úspěch šumperského hokeje. Samozřejmě je to těžké, když se nedaří, ale je třeba věřit. Je to jen sport a ne vždy je posvícení.

kormunda.1979.dole.druhy.jpg